Z knihy Morální inteligence aneb neztrácejme lidství

Naší budoucností jsou děti. 

Nesou si v sobě kus nás, naší duše, našeho štěstí. V nich budeme dále žít. A ať se v životě každého z nás stane cokoli, ony budou pokračováním našeho příběhu. A ve vlastních dětech pak zase budou naplňovat své životy. 

Navzdory tomu, že jejich příběhů už mnohdy svědky nebudeme, toto je ta nejvděčnější a nejušlechtilejší podoba věčného zázraku lidského života. 

Mark Twain (1835-1910)

„Dej každému dni příležitost, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života.“  

O důstojnosti

Ryzí slovo důstojnost pochází z latinského „dignitas“ a vyjadřuje také vznešenost. Patří k nejzákladnějším hodnotám lidské existence, považuje se za vůbec nejvyšší hodnotu související s kvalitou života. Všech lidí je nezbytné si vážit rovným dílem. Každý člověk bez rozdílu pohlaví, věku, statutu, národnosti, barvy pleti či vyznání má právo na život a důstojné zacházení. A na to, aby byla zachována jeho čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. 

Erik Schmidt (1925-2014)

„Úsměv je světlo, které se rozzáří v okně obličeje a ohlásí, že srdce je doma.“  

Mahátma Gándhí (1869-1948)

„Radost, kterou způsobíme druhému, má obdivuhodnou vlastnost: odrazem se neoslabuje, ale vrací se k nám košatější a zářivější.“  

Z knihy Morální inteligence aneb neztrácejme lidství 

Jakkoli se to může zdát zvláštní, stáří je pro mnohé lidi nejšťastnější životní etapou, obdobím dotud netušených možností a jedinečných hodnot. To vše za jedné důležité podmínky - že si člověk klidné a důstojné stáří zavčasu připraví. Znamená to zbavit se povinností, závazků a tíživých břemen, zúčtovat a vyrovnat se se vším, co člověk prožil. Uvědomit si, že život byl plnohodnotný, kvalitní a že o nic důležitého nepřišel. Současně, že udělal, co mohl. 

A že se konečně začne věnovat tomu, co ho těší a na co dosud neměl čas.

Seneca (4 př. n. l. - 65 n. l.) 

„Kdo prokázal dobrodiní, nechť mlčí. Ať vypráví ten, kdo jej přijal.“  

Moudrost starého rabína 

„Když jsem byl mladý, chtěl jsem změnit svět. Když jsem byl středního věku, chtěl jsem změnit alespoň své nejbližší okolí. A teď, když jsem starý, pochopil jsem, že nejdůležitější je začít sám u sebe.“  

Empatie

Schopnost vcítit se do druhého člověka, soucítit s ním a nahlížet na svět jeho očima je mocnou silou lidstva. Zvlášť v dnešní době ji potřebujeme mnohem více, než si možná uvědomujeme. Kromě jiné i pro to, abychom jako druh přežili. 

R. W. Emerson (1803-1882)

„Jsme člověku dlužni více než jen za potravu a oheň. Jsme člověku dlužni člověka.“ 

Spravedlnost

Spravedlnost, jedna z nejzákladnějších podmínek pro dobré uspořádání lidských vztahů, společnosti a v ní platícího práva. Podle Aristotela, myslitele vrcholného období řecké filosofie, je spravedlnost nejdůležitější ctností, neboť se vztahuje k druhému člověku a nazývá se také „dobro pro druhé“.

Dalajláma (1935) 

„Na lidstvu mě nejvíce překvapují lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, a pak se tak znepokojují budoucností, že si neužívají přítomnost, a tak nežijí ani v přítomnosti, ani v budoucnosti. A žijí tak, jako by nikdy neměli zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili.“

Z knihy Morální inteligence aneb neztrácejme lidství 

Pro dosažení štěstí jsou důležité dobré lidské vztahy. Kvalitní partnerství a rodinné vazby. Potřebujeme znát i svoji minulost, dávno před tím, než jsme na tento svět přišli. Chceme znát své předky a vlastní historii. Do svých životů nevstupujeme nepoznamenáni, jsme odkazem a pokračováním pokolení minulých, z nichž jsme vzešli. Chceme vědět, kdo jsme. A umění milovat, jiné i sebe sama. To je osudově důležitou podmínkou šťastného bytí. A také humor, nadhled a milosrdné lži. Jsou přirozenou obranou stárnoucí duše, soucitným pudem sebezáchovy a jedním z klíčů ke štěstí. V neposlední řadě i povzbudivým přesvědčením, že lidem je třeba dát důvěru. To nejlepší z nich totiž vzchází často až nakonec. 

Dědova mísa, Jan Neruda (1834-1891)

V kamnech praská, dědek každou chvíli
svadlé ruce sobě zahřívá,
kolo vrčí, syn si s prací pílí,
nádobu si z dřeva vyrývá.

Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají -
Hele, co náš táta všecko umí,
jak mu tříšťky z rukou létají!

Dřevo ukradl jsi v panském lese -
komu děláš z něho koryto?
Dědovi; - již se mu ruka třese,
nádobí už všechno rozbito.

Nauč mne to! - Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!
Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!

V kamnech praská, dědek shrben pláče,
svadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče -
Táto, proč se kolo nehýbá?

Z knihy Morální inteligence aneb neztrácejme lidství 

Před tím, než odejdeme, potřebujeme něco předat a zajistit. Něco tichého, tajemného a přitom neobyčejně silného. Odkaz. Dědictví toho nejcennějšího, co se jako planoucí pochodeň předává z generace na generaci. Nastřádanou moudrost a věčné pravdy. Neviditelné, avšak pevné předivo provázanosti a vzájemné soudržnosti mezi jednotlivými generacemi. Matka příroda to zařídila moudře. Vnuci často a přirozeně s prarodiči uzavírají pevné svazky právě proto, aby rodové odkazy společně uchovali. 

Z knihy Morální inteligence aneb neztrácejme lidství 

Nádherná hra zvaná život patří nám. Je to velmi stará hra - je hodně podmanivá, dokáže být zábavná a radostná, může však být i zrádná a zničující. Podstatné je, abychom ji rozehrát a hrát chtěli - a uměli. Aby obyvatelstvo Země docenilo smysl této nejšlechetnější hry, která nám byla dopřána, vtáhlo se do ní a ctilo její jasná pravidla. 

Nejsou zas tak složitá.

Reportáž: Domy

Rodinná obydlí si lidé budují odpradávna. Ticho a bezpečí domovů nás odpradávna vedlo k přemýšlení, plánování a tvořivosti. Ze svých soukromých hájemství jsme začali utvářet svět.

Reportáž: Okna

Okna jsou očima našich bytů, našeho soukromí. Pohlížíme přes ně na svět venku, ten se jimi zase dívá dovnitř, do naší duše. Říká se, že více je vidět přes okno zavřené. Vidět, vnímat a snít.

Reportáž: Dveře

Dveře udržovaly teplo nebo chlad v domě, uzavřely za sebou cenný majetek, přinášely pocit klidu a bezpečí, oddělovaly svět venku a uvnitř a poskytovaly tak soukromí. Plnily i estetickou funkci.