Z původních staroiránských koní chovaných v tisícihlavých stádech v "krajině koní" Persii, v rovině Nisai, začal vznikat další v dlouhé řadě zázraků, které člověku soužití s koňmi přineslo. Ze staroiránských předků vzešlo jedno z vůbec prvních plemen koní, a to hned plemeno pohádkově krásné a půvabné. Zároveň však uzavřené a plné tajemství, s...
Zdálo se, že u starobylých národů kůň dosáhl svého vrcholu a nemohl stoupat výš. Jako by se už nemohlo stát nic výjimečnějšího, jako by už nikdo nic nemohl očekávat. A právě tehdy se stal další v řadě zázraků, které člověku jeho vztah ke koni přinesl. Počátek byl spíše dílem náhody, k pokračování došlo pod tlakem náboženského fanatismu a výsledek?...
Pouštní jezdci pronikli napříč celou severní Afrikou a na lodích se přeplavili přes úzký Gibraltarský průliv. Své odevzdané koně pak hnali suchým vnitrozemím dnešního Španělska na sever, k úpatí vysokých Pyrenejí. Žhavou arabskou invazi dvěma kontinenty se podařilo zastavit až roku 732 bitvou u Poitiers.
Středověké válečné události zatlačily koně i do zcela nového, na jejich dobrodružných cestách pro ně dotud nepoznaného, tichého prostředí. Aby jako vyhledávaná kořist nepadli do rukou nepřítele, byli z hřebčínů aragonského, katalánského a kastilského království evakuováni do odlehlých klášterů. Kláštery, které ve středověku vynikaly jako střediska...
Kůň se jako atribut a symbol vznešenosti stal častou heraldickou figurou. Pronikl do erbů a rodových znamení mnoha evropských panství, jeho zpodobnění se objevovalo na hradbách a vstupních branách měst, na bitevních štítech nebo jako klenot na nejvyšším místě bojovníkovy přilby.
Přestože se Španělům podařilo vydrancovat nesmírné bohatství indiánských kultur, potupně zotročit či pozabíjet domorodé obyvatele a zničit jejich říše, zanechali tu po sobě přece jeden skvělý, nedocenitelný dar. Zanechali tu koně.
Do srdce Evropy proudily po obchodních a válečných stezkách statisíce koní ze všech stran. Zde se koně střetávali, křížili, zůstávali nebo zase táhli dál.
Zatímco lesy západní Evropy protahovaly láje honících psů, provázené lovci na koních, na rovinách a táhlých pláních anglické krajiny se rozebíhaly první dostihy.
Dějiny moderního turfu začal psát Charles II. Stuart, král Anglie, Skotska a Irska, a to po pětadvacet let svého panování od roku 1660. Nechal vybudovat dvanáct dostihových drah a hlavně, byl králem, který dal závodům jasná a pevná pravidla. Sám rozsuzoval spory a předával ceny vítězům. Původní stříbrné zvonky nahradil odměnami v hodnotě 100...
Sto vskutku královských klisen neboli "Royal Mares" na Britských ostrovech splnilo svůj epochální úkol. S legendární hřebčí trojicí Byerley Turc, Darley Arabian a Godolphin Barb daly světu fenomenální koňské plemeno, skutečné hrdiny dostihových drah. Anglické plnokrevníky.