Kočky
Zdomácnělé, sžité s člověkem, avšak přesto nezávislé a svérázné. Málokteré domácí zvíře zůstalo tak své, jako právě ony.
V lidských dějinách byly kočky vždy zvířaty uznávanými a respektovanými.
Staří Egypťané je
uctívali jako božstvo, kočky měly svou vlastní bohyni Bastet, ženu s kočičí
hlavou. Byla i bohyní vycházejícího Slunce, Měsíce, plodnosti a štědrosti. V Řecku
spojovali kočku s bohyní Afroditou a Artemis, v Indii
ji uctívali jako bohyni Šasthi, ochránkyni malých dětí. A ve staré Číně
byla dokonce pod ochranou buddhismu, měla moc chránit její obyvatele před chudobou.
Samos, Řecko, 2010
První
kočky se k nám přidaly už před 10 až 12 tisíci lety, v době, kdy
jsme my lidé začali budovat a trvale obývat svá jednoduchá sídla. Trvalo však
další dva až čtyři tisíce let, než se tato divoká, nezávislá zvířata člověkem
nechala ochočit. První svědectví o tom pocházejí z Anatolie, dnešního
Turecka, a Kypru.
Ostrov Inishmaan, Irsko, 2007
V době vlády římského císaře Octaviana Augusta se kočky dostaly do Říma. Brzy se tu staly módními zvířaty a ozdobami domů a paláců bohatých obyvatel. Netrvalo dlouho a kočky se rozmnožily, dostaly se i do nižších společenských vrstev a zlidověly. Římští legionáři si je poté brali s sebou na svá vojenská tažení na sever, a tak se kočky dostaly i na britské ostrovy.
Volendam, Holandsko, 2008
V raném středověku byla kočka v Evropě ceněným a váženým zvířetem. Karel Veliký ji v 9. století ve svém nařízení uvedl mezi zvířata, která mají být chována v každém selském a klášterním dvoře. Byla dokonce chráněna přísnými zákony.
Valletta, Malta, 2013
Námořníci využívali kočky na svých lodích pro lov myší a krys. V 18. století vznikla v britském námořnictvu „oficiální funkce lodních koček“, které měly status člena posádky. Lodní kočky existovaly ještě začátkem 20. století, jedna z nich, jménem Jenny, se plavila i na palubě Titanicu. V londýnské Downing Street, sídle premiérů, získaly některé kočky titul „Vrchní myšilov úřadu vlády“.
Portugalsko, 2011
Kočka byla známou a váženou bytostí společenského života především ve starém Egyptě. Svědčí o tom častá zobrazení koček na chodbách a stěnách chrámů a hrobek, jejich umělecké sošky a dokonce i pečlivě vyhotovené mumie. Pro zemědělce v úrodné deltě Nilu měla tato zvířata nenahraditelné místo jako udatní lovci myší a krys, které ohrožovaly zásobárny životně důležitého obilí a potravin.
Roussillon, Francie, 2017
Staří
Egypťané uctívali kočky jako božstvo a věřili, že mají moc ochránit člověka
před zlem. Přítomnost kočky v každém domě proto znamenala hotové požehnání.
Kortenhoef, Holandsko, 2018
Ve
středověkém Japonsku měly kočky skutečně jedinečné a v pravdě historické poslání.
V rozlehlých chrámových budovách ochraňovaly jemné, citlivé zámotky bource
morušového, stejně tak jako starobylé, cenné rukopisy zdejších učenců před zuby
všudypřítomných, nenechavých myší a potkanů.
Hindeloopen, Holandsko, 2018
Organizovaný chov koček existuje v Evropě asi 150 let. Jejich první výstava se konala v Londýně roku 1871. Zorganizoval ji tehdy spisovatel a malíř Harrison Weir, přezdívaný jako „Otec kočičí fantazie“. Umělec sepsal i standardy a byl jedním z hlavních posuzovatelů. O šestnáct let později byl tamtéž založen Národní klub chovatelů koček, který výstavy začal pořádat pravidelně.
Další reportáže
Reportáž: Ptáci
Ptáci, lidmi odedávna obdivovaní, nespoutaní „páni modré oblohy“ nad našimi hlavami. Někteří se z modré oblohy snesli k nám a zdomácněli. Jsou pro nás symbolem svobody, touhy a věčnou inspirací.
Reportáž: Hmyz a rostliny
Malí obyvatelé této planety, nenápadní souputníci našich životů tu tiše žijí s námi. Hmyz. S rostlinami i živočichy vytvářejí hotové aliance, jsou ukázkou životní harmonie a evoluční úspěšnosti.
Reportáž: Krajina
Krajiny světa byly křižovatkami lidských osudů, které po staletích přicházely, zůstávaly nebo se beze stopy vytrácely neznámo kam. Vzpomínky a dětská tajemství jsou v nich však uloženy stále.