Ve věku 11 až 15 let dítě prožívá patrně nejbouřlivější období svého života, které dospělí obvykle komentují slovy, že "to s ním pěkně mlátí". Seriál dramatických změn - zevnějšku i nejhlubšího nitra - spouští zvýšená produkce hormonů v těle. Ač chvílemi neví, čí je, formuje si dítě v tomto období své mravní hodnoty (obvyklou revoltou je manifestuje navenek) a buduje životní názor (zpravidla brojí proti dogmatům a nespravedlnostem). Prochází zásadními proměnami své osobnosti.
Již nikdy později nebude s takovým odhodláním bránit spravedlnost a morálku. Vše navíc probíhá poměrně rychle. Dítě hledá samo sebe a prožívá jedno z nejdramatičtějších a nejnebezpečnějších období svého života.
Pokračuje v budování své identity a navzdory svazující materiální závislosti na rodičích i v posilování své potřebné nezávislosti. Dítě v tomto období prochází tzv. pubescencí a - dospívá.
Své vyhraněné názory přitom emotivně tlumočí nejbližšímu okolí (rodičům, sourozencům, přátelům a známým). Není-li mu dopřáno sluchu nebo jeho názory nejsou druhými dostatečně přijaty, prochází silným napětím, které někdy přerůstá ve vnitřní konflikt. Ten pak zklamaného a zneuznaného mladého člověka může svést i na sebezničující cestu. Začíná zpravidla požíváním alkoholu či drog, které je spojené s příslušností k nevhodným partám, a pokračuje destruktivní činností.
Toto období začíná tehdy, když dítě zjistí, že rodiče hovoří nesmysly, a končí, když zjistí, že rodiče udělali pokrok.
Mark Twain (1835-1910)
Překoná-li mladý člověk se zdarem toto období, ve věku 15 až 20 let jej čeká vjezd na další "bitevní pole". Do vývojového období zvaného adolescence, jehož hlavním posláním je dosažení identity neboli totožnosti. "Kým vlastně jsem?" - "Jaký nebo jaká jsem?" - "Co chci a čím v životě chci být?" - "Na co mám a co dokážu?" - "Kam patřím?" - "Pro koho a co chci žít ...?"
Změtí takových obvyklých otázek se mladý člověk v daném období proplétá. Postupným nalézáním vlastních odpovědí na ně se pak definitivně loučí s představami a názory dětského věku, které v té době přirozeně a samozřejmě přebíral od rodičů.
Žije při tom všem ve zmatku a svádí sám se sebou nelehký vnitřní zápas, ve kterém se rozchází s tím, s čím se již dále neztotožňuje, co je podle něj "pasé" nebo co dosud dělal z pouhého stereotypu.
Má nyní nutkavou potřebu oprostit se od všeho toho, co jej spojovalo s minulostí a budovat si svou vlastní skutečnou identitu.
Souběžně s tím řeší i další citlivá témata. A hodně ... Znatelně slábnoucí vztahy k rodičům na straně jedné a sílící intimní vztahy na straně druhé. A u toho druhého se nevyhne pro něj novému boji. Soupeření s vrstevníky.
Souběžně se silnou emocionalitou musí řešit i racionalitu svého současného a budoucího, v každém případě vlastního života. Vzdělání a pozvolna již i přípravu na budoucí povolání a soběstačnost. Krátce a jasně řečeno - znamená to stavět se na vlastní nohy.
Slábnoucí vztahy mezi dětmi a jejich rodiči se v tomto citlivém období přitom ještě mohou silně napnout. Mají-li rodiče o svých dětech zkreslené představy nebo jim podsouvají své byť dobře míněné rady, dostávají se s nimi do častého a vyhroceného konfliktu. Vyústěním toho může být známé "prásknutí dveřmi" a s ním i rychlý a radikální odchod dětí z rodiny.
Odměna za všechna ta vlekoucí se traumata mládí však bývá pro nadcházející život zásadní. Nalezení vlastní identity přináší mladému člověku tolik potřebné ukotvení v sobě samém i ve společnosti a současně uvědomění si své jedinečnosti. Postupně bere věci do svých rukou a přijímá odpovědnost za vlastní žití.
Autor článku: Zdeněk Mahler
Před mladým člověkem se otevírá život. Leží mu u nohou a je mu plně k dispozici. Je jeho. Nyní je na něm, jak s ním naloží. Z dětství a dospívání si do něj nese bohatou výbavu, kterou mu za celou dosavadní éru dodali jeho rodiče, blízcí, školy a společnost. Nastává nejdelší životní etapa, dlouhá od 20 do 65 let. Nastává období dospělosti. ...
Zdá se, jako by jinak štědrá matka příroda člověka po jeho šedesátém pátém roku věku již ničím příliš neobdarovávala. Jeho tělesné i duševní síly ubývají, zdravotní potíže se projevují stále častěji. Nejeden člověk v tomto věku již je sám a o to snadněji upadá do smutku. Tzv. staropaměť, neboli paměť na události dávno minulé nebo na to, co se...
Jsme si vědomi svého života a své existence. Jsme si vědomi toho, že jsou naše a že je můžeme dle svého rozhodnutí i odpovědnosti naplnit a uskutečnit.