Zemědělství, jedna z nejstarších lidských činností a způsobů obživy vůbec, má na Křivoklátsku dlouhou, citlivou a příkladnou tradici ve vztahu k okolní přírodě. V době panování Fürstenbergů dokonce patřilo k nejpokrokovějším a nejvýstavnějším v Čechách.
Hustě zalesněné Křivoklátsko se strmými stráněmi, skalnatým či kamenitým povrchem a hlubokými říčními údolími však k většímu obdělávání dlouho nelákalo.
Teprve v 10. až 13. století se stalo oblastí vnitřního, především slovanského osídlování, které zvolna a přirozeně navazovalo na pravěké využívání této krajiny.
Kosmova kronika, sepsaná pravděpodobně v letech 1119 až 1125, zmiňuje na Křivoklátsku jen několik málo obydlených míst.
Od raného středověku (6. až 11. století) mezi tato místa patřilo Zbečno. Jeho tehdejší dvorec o několika dřevěných stavbách zřejmě spočíval na plošině nevysoko nad řekou Berounkou a jakkoli přesnou polohu již není možné určit, pravděpodobně stál v místě, kde je dnes zbečenský kostel a fara. Dvorec poskytoval přístřeší až několika desítkám vážených osob - právě zde se totiž odehrávala řada důležitých státnických setkání.
Tou dobou už se zemědělsky obdělávalo několik mírně zvlněných plošin (osídlených kolem roku 1000), hlavní kolonizační vlna však přišla až ve 13. století. Křivoklátsko se civilizaci otevíralo pomalu a nesnadno - jeho nejhůře dostupný kopcovitý střed se dokonce nepodařilo souvisle kolonizovat nikdy.
Pravděpodobně nejkritičtějším bylo pro Křivoklátsko období mezi roky 1780 až 1880, a to nikoli vlivem zemědělství. Nalezení bohatých ložisek rud způsobilo, že krajina začala sloužit hutím a podřizovala se požadavkům výroby železa. Z řídnoucích lesů bylo vytěžováno nebývalé množství dřeva, místní vodní toky dodávaly potřebnou energii. Hrozící zkáze zabránil v roce 1852 nový lesní zákon, který uložil obnovit všechny vykácené mýtiny, a to nejpozději do 5 let. Na Křivoklátsku se tak začalo rozmáhat lesní semenářství a školky, na poměry Čech neobvykle rozsáhlé.
Na dostupných a úrodných plochách krajiny se mezitím dál rozvíjelo zemědělství, především polaření a vysévání obilí, a to i se záměrem potlačit nežádoucí druhy travin. Lukrativní pěstování chmele na Rakovnicku a odliv pracovních sil do kladenských dolů a hutí snížil průmyslové zatížení Křivoklátska a způsobil jeho částečné vylidnění. Zbylí usedlíci se snažili uživit z místních zdrojů a činností - zemědělských či lesních a v nich především z výroby dřevěného uhlí.
Křivoklátsko si tak mohlo opět vydechnout a zachovat svůj původní ráz.
Křivoklátsko se stalo kolébkou moderního českého zemědělství, a to zásluhou šlechtického rodu Fürstenbergů. Novátorské a progresívní postupy, provozované na jejich lánském velkostatku, byly inspirací a v širém okolí ovlivnily činnost ostatních zemědělských hospodářů. Příkladně vedené statky byly navíc propojeny sítí cest lemovaných alejemi plodících ovocných stromů - jabloní, hrušní, ořešáků a švestek.
Jakkoli bylo Křivoklátsko převážně zalesněné, dosáhli Fürstenbergové právě v zemědělství většího pokroku než v samotném lesnictví.
Zúrodňování stále větších ploch a zavádění progresívních zemědělských metod si vynutily stavbu ještě větších objektů - kruhově uspořádaných velkostatků neboli moderně organizovaných hospodářských dvorů. Fürstenbergové je na památku pojmenovávali po svých potomcích či manželkách - klasicistní dvůr Amálie nesl jméno manželky Karla Egona II., objekt na Požárech byl nazván Filipov, hájovna Emilovna byla pojmenována po Emilu Egonovi.
Na nevysokém návrší uprostřed polí a luk založil roku 1779 kníže Karel Egon I. velkolepě koncipovaný, pozdně barokní dvůr Karlov. V průměru dosahoval úctyhodných 150 m, k němu však ještě nechal přistavět budovy pro personál, pak lihovar, později přibyly stáje pro skot a ovčín pro 600 ovcí. Chov těchto skromných zvířat se Fürstenbergům patrně zdál jako mimořádně vhodný do zdejší krajiny - další velké ovčíny vznikaly v Nižboru, Požárech či Hracholuskách.
Většina lesních a zemědělských dělníků musela na největší dvůr Karlov docházet z okolních obcí. Karel Egon II. proto roku 1826 učinil rozhodnutí založit pro ně nedalekou obec s názvem Karlova Ves. S její výstavbou se začalo o pouhé dva roky později. Po obou stranách cesty pod knížecí cihelnou bylo vyměřeno celkem 26 stavení, do kterých se postupně sestěhovávali osadníci z Nezabudic, Žloukovic a Všetat, povětšinou dřevaři a zemědělští dělníci, pracující na dvoře Karlov.
Hospodářský dvůr Karlov a nostalgické vzpomínky z jeho okolí. Zdroj: foto autor
Kdysi nejen plně funkční, avšak i majestátné a výstavné - dnes nezřídka opuštěné, zanedbané či chátrající - hospodářské dvory, lesy i polnosti, cesty a aleje byly chloubou křivoklátské krajiny a dnes slábnoucí vzpomínkou na zlatou éru příkladného zemědělského a lesního hospodaření rodu Fürstenbergů.
Autor článku a fotografií: Zdeněk Mahler
Kdo je kůň a jaké zvláštní postavení má mezi všemi ostatními zvířaty ? Kdy a jak se s člověkem poprvé setkal ? Kudy všude s ním kráčel ? Co pro člověka znamenal, k čemu mu dopomohl a kam jej vývojově dostal ? V čem všem jej člověk využil ? A kdy a jak jej po šesti tisíci letech nedocenitelné a věrné služby člověk opustil ?...
Kde se koně vůbec vzali, z čeho vznikli, odkud a kam do daleka po pravěkých pevninách táhli ? Jak původně vypadali ? Kdy a kde se s nimi setkal člověk ?
Až do dnešních dnů se přežil jeden prehistorický kůň, kterého můžeme spatřit na vlastní oči. Zachoval si podobu, jakou měl před desetitisíci lety. Tedy podobu, v jaké jej poprvé spatřil náš dávný předchůdce - jeskynní člověk. Doslova v hodině dvanácté tohoto koně zachránili nadšení vědci a dobrovolníci. Předcházel jim ruský generál Nikolaj...