Provence je jako pohlazení, jako laskavá pohádka napsaná s něhou, polibkem pomíjivé myšlenky a lehkým tahem pera, je jako obraz, který malíř maloval ve sladkých snech. Po většinu roku se od rána do soumraku koupe v hřejivém jižním Slunci, jehož paprsky se jeden po druhém odrážejí od bezpočtu tančících vln na moři a jiskří ve slané tříšti nad hladinou.
Slunce tu svítí nejdéle v celé sladké Francii. A jak pravil romanopisec Alphons Daudet, "celá tato krajina žije světlem". Jak Slunce laskaví jsou i její lidé - veselí, přátelští a pohostinní. Řídí se známým a oblíbeným francouzským příslovím "savoir-vivre", tedy "uměním žít". Od nepaměti tu pěstují víno, "nápoj, ve kterém je pravda", a levanduli, jejich všudypřítomné "modré zlato". Barvy Provence jsou prý dvě - žlutá po Slunci a modrá po levanduli ...
Nejen ty však na svých paletách rozmíchávali slavní malíři - kouzly a živými obrazy Provence přivábila takové umělce, jakými byli Renoir a Matisse, ve vesničce St.-Paul de Vence tvořili Chagall, Braque, Dufy a Picasso.
Až z dalekého holandského severu sem přesídlil i Vincent van Gogh. Usadil se v Arles a během dvou let tu namaloval více než sto padesát obrazů, včetně Pokoje v Arles, Hvězdné noci a Žlutého domu. Všichni ti se snažili Provence na svá plátna navěky zachytit. Její teplo, zvlněná obilná pole, slunečnice, mořské vlny i vítr vanoucí nad krajinou.
Z Provence dýchá hluboká historie. Celá tato jedinečná oblast byla kdysi dávno osídlena starověkými ligurskými kmeny, po nich kolonizována řeckými Ióny a nakonec Kelty. Na místě původního ligursko-keltského oppida dnes stojí i jedno z vůbec nejkrásnějších francouzských měst, Aix-en-Provence. Své o tom věděl slavný francouzský malíř Paul Cézanne, který se v něm narodil a zůstal mu věrný. Uchvácen jeho prostředím tu namaloval většinu svých sytě barevných obrazů.
Ve 2. století před naším letopočtem do oblasti přišli Římané a zásadně ji ovlivnili. Založili tu svou vůbec první zaalpskou, mimo italskou provincii - z tohoto latinského slova také pochází dnešní pojmenování celé oblasti, tedy Provence - a vtiskli ji svou nezaměnitelnou podobu.
Na věčnost tu po sobě zanechali jedny z nejproslulejších antických památek v Evropě - vily zdobené mozaikami, ulice s podloubími a lázně (město Vaison-la-Romaine), akvadukty zásobující města vodou (známý Pont du Gard) či amfiteátry, divadla, arény a vítězné oblouky (město Orange).
Řada těchto památek je dnes po zásluze zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Pozornost celé Evropy se do Provence stočila i ve 14. století - z Říma do Avignonu totiž došlo k přesídlení papežů. Jejich působení bylo po delší dobu pod dohledem samotného francouzského krále a sledovalo jeho politické zájmy (např. zrušení templářského řádu). Avignon se tak stal ve středověku bohatým a vlivným městem, místní papežský palác je dodnes jednou z nejstřeženějších památek v celé zemi.
S Francií však začala Provence sdílet svůj osud až po roce 1487, kdy ji francouzský král Ludvík XI. konečně začlenil do královské domény.
Francouzi umějí žít. Pomalu a s citem pro krásu, pohodu a prožitek z mála, které vlastně takovým málem zase není.
Stejně jako za císaře Augusta jsou i dnes centra měst tvořena rozsáhlými veřejnými prostranstvími, na kterých místní obyvatelé rádi tráví svůj volný čas.
V klidu tu popíjejí anýzový pastis či v mnoha přilehlých kavárničkách aromatickou kávu na mnoho způsobů, k tomu croissant místní voňavé pekárny, a ve stínu platanů hrají svůj pétanque.
Symbol poklidného životního stylu, uvolněného tempa a přitažlivé vyrovnanosti představují i malebné provensálské vesnice se štědrými trhy a produkty "co kraj dal" (ovocem, zeleninou, sýry, kořením, mořskými plody, mnoha místními produkty a jejich vůněmi), ale i barvami a zvuky, kterými jenom hrají.
I tyto vesnice pocházejí z pradávných římských dob.
Patří k nim skalní Gordes, jedna z vůbec neznámějších a nejfotografovanějších vesnic celé Francie, nebo vděčná filmová kulisa Cucuron či Bonnieux, ve které si pořídili svá odpočinková letní sídla i slavní herci amerického Hollywoodu.
Nebo Rousillon, vesnice proslavená svými cihlově zbarvenými domy a paláci.
Ulice a domy okrového Rousillonu. Zdroj: foto autor
Stojí na bohatých ložiscích okru (pigmentu používaného od dob starých Římanů v keramice, malířství či stavebnictví a kosmetice), která tu vznikla před dávnými 230 milióny lety.
Provence voní. Po bylinkách. Pronikavě a přitažlivě. Koření "Herbes de Provence" neboli provensálské byliny (zpravidla směs rozmarýnu, dobromyslu, saturejky, tymiánu a bazalky) nesmí chybět v kuchyni žádné místní hospodyňky. A nejen té. Jsou jedním z produktů, které Provence proslavily doslova po celém světě.
A samozřejmě levandule. Provence je synonymem levandule, jejích nedozírných modro-fialových polí a bezpočtu tradičních místních produktů, které se z této suchomilné rostlinky dokáží vyrobit. Od prostých sušených kytic přes vonné polštářky a esence, mýdla a parfémy (spolu s dalšími, vyrobenými z jasmínu, růží, mimózy, pomerančovníku a fialek, se jimi proslavilo "voňavkářské" město Grasse) až po med, bonbóny a zmrzlinu. V Provence se každoročně konají velkolepé levandulové slavnosti, nenápadná rostlina tu má dokonce i své vlastní muzeum.
Zádumčivě krásná a na život bohatá oblast vznikla pomalým, trpělivým nanášením sedimentů přírody v deltě řeky Rhôny, ústící do Středozemního moře. Kousek po kousku, vrstvu po vrstvě. Vznikla jak tabule rovná a hladká krajina, posázená jezery, lagunami, mokřady, močály a bažinami, do kterých prosakuje slaná mořská voda. A mezi nimi písečné duny, saliny, lužní lesy, rákosiny a táhlé koberce místní květeny - limonky, tamaryšku, slanorožce, divokých kosatců, rozmarýnu či jalovce.
V hustých, obtížně prostupných porostech a bludištích přírody našlo útočiště i hnízdiště přes 400 druhů ptáků. Někteří využívají Camargue jako vítané místo k odpočinku na svých mnoha tisíci kilometrových tazích světem. A vzácní růžoví plameňáci, jedna z ozdob zdejšího kraje. Jejich hejna, při západu Slunce přetahující přes oblohu, tu mohou čítat až 20.000 párů.
Klenot zvaný Parc Naturel Régional de Camargue je jednou z nejdůležitějších oblastí svého druhu v Evropě. V roce 1977 dokonce získal statut tzv. biosférické rezervace.
Má ještě další vzácnost. Na skromných pastvinách mezi mokřady se popásá jedno z nejstarších plemen koní na světě - camargští bělouši. Zdejší prostředí je jim víc než vlastní, divoce tu žijí celé stovky let. Dokonce si v sobě nesou geny prehistorických předků, jejichž pozůstatky byly v oblasti jižní Francie nalezeny.
Na samém mořském pobřeží Camargue se rozkládá legendami opředené městečko Saintes-Marie de la Mer neboli Svatá Marie z moře. Její zvláštní jméno pochází z biblické pověsti o třech Mariích, které sem prý kdysi připluly ze Svaté země. Snědá Sára přezdívaná jako "Egypťanka", další výrazná postava tohoto příběhu, se později stala patronkou Romů. Ti na její oslavu každoročně vypravují velkolepou, barvami hýřící pouť. Po staletí sešlapané, dlážděné ulice města roztančí svými emocemi a chytlavou hudbou, linoucí se z dvanáctistrunných kytar. Romové se do nich dokáží pořádně opřít.
Vyhřáté zdi opukových domů, sálající příjemné teplo, podvečerní klid a slaný vzduch od moře. Síla dávných věků, paměť předků a podmanivá hudba, která neslábne. Rudé víno ve sklenici, které pitím neubývá, čas, který neplyne. To vše je francouzská Provence.
Autor článku a fotografií: Zdeněk Mahler
Štolba Viléma Augusta, vévody z Cumberlandu, procházel chodbou podvečerní stáje a ujišťoval se, zda jsou vévodovy plnokrevníci v pořádku. Koně už spořádali pravidelný příděl krmení, v slaměné podestýlce ještě vyhledávali zbytky píce. U jednoho stání se Štolba zdržel: klisna Spiletta završila jedenáctý měsíc své březosti, chovatel od ní každým dnem...
Angličtí plnokrevníci, nejrychlejší koně všech dob, opouštěli zemi svého zrodu, konkurence na pevnině vzrůstala. Nikdo netušil, že skutečný fenomén, který opanuje evropskou dostihovou elitu, se ohlásí ze vzdálené uherské pusty.
Zatímco klisně Kincsem patřil závěr století devatenáctého, dvě nastupující princezny vcházely do bran století dvacátého.