Stranou významných jezdeckých bitev nezůstala ani Amerika. Tady vrcholí letité spory mezi Indiány a "bledými tvářemi" nejslavnější bitvou v historii tohoto kontinentu.
V Černých horách, posvátném
místě Siouxů, bylo objeveno zlato a podráždění Indiáni vypověděli Spojeným
státům poslušnost. Po zuby ozbrojení vytáhli ze svých rezervací. V duchu
hesla, že "dobrý Indián je pouze mrtvý Indián" se proti nim s odhodláním
rozjelo na šest set elitních, do modrých uniforem oděných vojáků sedmé
kavalerie hrdiny občanské války, šestatřicetiletého generála George Armstronga
Custera.
Dvacátého pátého června roku 1876 se ze své posádky ve Fort Abraham Lincoln vytratili do tichého mlhavého rána a v sedlech svých spolehlivých hnědáků se vydali na 400 mil dlouhou cestu k nesmrtelnosti.
Na jižním konci údolí Little Big Horn rozdělil Custer jednotku na tři útvary. Přesvědčen o svém vítězství, zaútočil na tábor spojených Siouxů a Šajenů. Tři oddíly modrokabátníků prudce vyrazily nic netušíc proti mnohonásobné převaze bojechtivých Indiánů. Custerův odhad zněl 1.500 duší, jeho zvědové hlásili o něco víc. Skutečnost byla mnohem krutější. Siouxové a Šejenové, ke kterým se přidali ještě Arapahové, postavili na sedm tisíc mužů. Dlouhé řady zlověstně zmalovaných těl sedících na strakatých mustanzích se s hrozivým jekotem rozjely proti nim.
Indiáni nejprve oddělili
jednotku majora Rena. Zahnali ji za řeku a úžlabinou tlačili vzhůru na holý,
ničím nekrytý vrcholek kopce. Doráželi jako vydrážděné vosy, na čele vedl útok
nenávistný náčelník Gall. V předchozích střetech s vojáky přišel o
dvě manželky a tři děti. Za Siouxy jej se svými muži podporovala trojice
náčelníků Šílený kůň, Žluč a slavný Sitting Bull, Sedící býk.
Zpocení a roztřesení koně doběhli na vrcholek kopce, Renovi muži seskákali z jejich sedel a v panickém strachu se vrhli na všechny čtyři. Vším, co jim přišlo pod ruku - noži, lžícemi i plechovými hrnky - začali do prérijním Sluncem vyprahlé, ztvrdlé země holého kopce zběsile hrabat byť jen nepatrnou prohlubeň, do které by se třeba jenom kouskem svého těla skryli před hrůzou útočících divochů. Indiáni náhle polevili. Všichni do jednoho se vojáci prosebně modlili, aby jim Custer se svými muži přišel na pomoc. Nikdo z nich netušil, že ten o kus dál dobojovává poslední bitvu svého života.
Slunce bylo vysoko na obloze,
svými dlouhými paprsky spalovalo rozechvělá těla i duše navlečené do modrých
uniforem hrdé sedmé kavalerie. Bylo napjaté ticho. Nastal rozhodující okamžik.
To, čeho se všichni úzkostlivě báli, nadešlo. Po zrádném klidu Gall opět
zaútočil a navíc, na druhé straně kopce se se svými muži vynořil další
náčelník, Šílený kůň. Indiáni vzali vojáky do kleští plným, zdrcujícím útokem.
V zoufalé snaze se schovat, ukrýt, zachránit a přežít se vojáci kryli za
svými mrtvými koňmi, snažili se vmáčknout do země. Ostřílení veteráni
z občanské války vedle hrůzou šílených osmnáctiletých mladíčků.
Jen Bůh ví, na co vše v tu chvíli vzpomínali a o co prosili. Ostré šípy a kulky pronikaly zaprášenými uniformami do jejich těl, skalpy obnažovaly bílá temena. Pomstou posedlí Indiáni se zuřivě vrhali na každého ležícího vojáka, dobíjeli je tomahawky, válečnými palicemi či pažbami karabin. Rozpálená prérie sákla krví. Do hodiny a půl je konec, vyrovnaní Indiáni pomalu odjíždějící na svých malých konících a ztrácejí se za obzorem.
V porostech šalvěje malebné Montany se po délce několika set metrů válejí desítky zohavených lidských těl. Vysvlečených do naha, prošpikovaných šípy či rozsekaných na kusy. Vedle Custera tu padli i jeho bratři Boston a Thomas. Tělo Thomase poznali příbuzní jen podle tetování na ruce. Už nikoho nic neděsí, už nikoho nic nebolí. Chlouba americké jízdy, sedmá kavalerie, přestala existovat.
Je vlahá letní noc, měsíc
svítí, prérijní tráva šumí ve větru. Jako lehouncí, tančící motýli se tu
prohánějí duše mrtvých vojáků. O tři roky později, v roce 1879, byl tento
malý kus americké země prohlášen za národní hřbitov Custer Battlefield National
Cemetery. Od té doby jsou zde ukládáni k věčnému spánku i vojáci, kteří
zahynuli během obou světových válek, války
korejské i vietnamské.
Autor článku: Zdeněk Mahler
Tajuplný, vlnami Atlantského oceánu divoce bijícími o útesy smáčený, vichry a bouřemi po věky nelítostně zkoušený kraj, opředený starodávnými keltskými bájemi i legendou o králi Artušovi a kouzelníku Merlinovi. Už pět staletí patří Francii, svým drsným charakterem však připomíná Irsko nebo Skotsko. Zdejší lidé jsou přírodou i osudem tvrzení,...
Sto kilometrů od italské Sicílie a asi trojnásobek této vzdálenosti od nejbližších břehů rozpálené severní Afriky, za neustálého šumění a šplouchání ze všech stran omývány tmavomodrými vlnami, uprostřed Středozemního moře, leží ostrovy starobylé Malty. Nevelké oázy vzácného klidu, romantiky, úžasu a nekonečného poznání. Na každém kroku jsou plné...
Touha podívat se alespoň na chvíli do pohádek, které známe z dětství. Které jsme před spaním poslouchali nebo četli a jejich obrázky nás unášely do snů či oživlé je sledovali v televizi. A přitom se šťastně choulili do bezpečí vyhřátých peřin. Touha podívat se do těch Ladových a Trnkových pohádkových chaloupek a malých světniček, užívat si jejich...