Bardejov, Slovenská republika, 2013 

Ve středověku bylo pohraniční vojenskou pevností na uhersko-polské hranici. Na vysokých hradbách (patří k nejdokonalejším v Evropě) bylo třiadvacet strážních bašt, kolem napuštěné vodní příkopy, dovnitř vedly tři brány, pouze jedna z nich byla otevřená. V roce 1365 mu bylo přiznáno hrdelní právo, o jedenáct let později se stalo městem královským. Radniční náměstí lemují gotické měšťanské domy a první renesanční radnice na Slovensku. 

Město bylo zapsáno mezi lokality Světového dědictví UNESCO.

Fribourg, Švýcarsko, 2014 

Název města pochází z německého „frei“ (zdarma) a „burg“ (pevnost). Založeno bylo roku 1157 a jeho nejstarší část je ze tří stran bezpečně chráněna strmými skalními útesy. Snadno hájené město mohlo vzkvétat - bohatlo na obchodu s látkami a kůží, roku 1262 tu byla založena veřejná nemocnice a služby pro chudé. Silný patricijský režim a členové 60 vlivných rodin obsadili důležité pozice ve městě a ovládli politické, sociální, ekonomické a kulturní dění Fribourgu i přilehlé náhorní plošiny.

Dijon, Francie, 2017 

Když počátkem 16. století přijížděl „Rytířský král“ František I. cestou od Troyes a spatřil Dijon, zvolal: „Jak krásné to město!“ 

Dijon, původně římská osada zvaná Divio (zřejmě „posvátná fontána“), je hlavním městem vinařstvím proslulého Burgundska, od 11. do 15. století sídlem vlivných vévodů, tím i místem obrovského bohatství a moci, jedním z evropských center umění, vědy a učení. 

V roce 2015 bylo zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.  

Concarneau, Bretaň, Francie, 2012 

Concarneau, to je rybářství. Leží v jedné z nejlépe chráněných zátok Bretaně, je třetím největším rybářským přístavem Francie. Kotví tu lodě, které po staletí vyplouvají až k břehům Irska, ale i Afriky nebo až do Indického oceánu na lov sardinek, makrel, tresek, langust, humrů i tuňáků. Každoročně se tu koná festival „modrých sítí“, oslavující rybářství, provázený tradiční hudbou a tancem. Rušný přístav přechází v táhlé a poklidné písečné pláže, město obepíná malebná „ville“ s opevněním.  

Bruggy, Belgie, 2018

Město s úchvatnou středověkou historií zakonzervovanou v uličkách i náměstích s paláci či vysokými štítovými domy a uměleckých pokladech za jejich zdmi. 

A s vůní čokolády. 

To jsou Bruggy. Původně malá galorománská osada, postupně jedno ze tří hlavních hanzovních center v Severním moři. Obchodovalo se tu s vlámským suknem z vlny skotských ovcí, kožešinami z ruských lesů, dřevem z Baltu, italským kořením, jantarem i diamanty. Působili tu malíři van Eyck a Hans Memling, kteří městu dopomohli ke slávě předního kulturního centra Evropy.  

Tyrolsko, Rakousko, 2014 

Téměř celé území rozlehlého kraje pokrývají hornaté Alpy. Co jiného po staletích zbývalo zdejším obyvatelům (prapůvodně Keltům a Ilyrům), než scházet do několika hlavních údolí, začít je osídlovat, usazovat se a pěstovat tu odolné plodiny. A na okolních prudkých stráních vysoko až do hor pást dobytek, stahovat z nich čerstvé mléko dolů do údolí a vyrábět z něj vynikající sýry a máslo. 

Úzké a sevřené ulice kopírují soutěsky mezi horskými hřebeny. 

Hindeloopen, Holandsko, 2018 

Hindeloopen, městečko ve Frieslandu, prožívalo zlaté časy v 17. a 18. století díky námořnímu obchodu v Severním a Baltském moři, z nizozemské východní Indie sem pluly lodě plné drahých látek a koření. Ztrácelo přitom kontakt s holandským vnitrozemím a vytvořilo si vlastní styl - hindeloopenový jazyk (směs franského, anglického, dánského a norského), kroj i architekturu dřevěných mostů a malých domků. Na jejich fasádách je stále zobrazena kotva - znamenala, že kapitán je připraven.

Clonakilty, Irsko, 2012 

Ze zamračené oblohy padá déšť, bubnuje do střech a smáčí okolní pastviny. Za chvíli pršet přestane, vysvitne slunce a pak znovu. Den co den. Irové jsou na to zvyklí. V přízemí barevných domů všech ulic jsou pohostinné „puby“, ve kterých se večer sejdou skvělí hudebníci a hrají. Každoročně se tu konají koncerty, mezi nimi i Mezinárodní kytarový festival.

Městečko Clonakilty („kámen z lesa“) získalo v roce 2017 titul „Nejlepší město roku v Evropě“. 

Spišský hrad s kapitulou, Slovenská republika, 2016

Pod horským průsmykem Branisko, kterým vedla prastará obchodní stezka, na travertinovém kopci osídleném už v mladší době kamenné, se nachází jeden z největších hradních komplexů v Evropě. Majestátný Spišský hrad. Staletími prošel rukama mnoha majitelů - Uherského království, vojsk Jana Jiskry z Brandýsa, bojujícího za práva Ladislava Pohrobka, Zápolských, Thurzovců, Csákyovců i Habsburků. 

Společně s přilehlými památkami - Spišskou kapitulou, Spišským Podhradiem a Žehrou - byl zapsán do Světového dědictví UNESCO.

Loket, Česká republika, 2014 

Na kraji tmavého Slavkovského lesa, v meandru řeky Ohře, na vysokém kamenném ostrohu se vypíná jeden z největších zachovalých hradů ve střední Evropě, pevnost s městskými hradbami obepínající celé město. Místo patřilo k stěžejním zájmům Přemysla Otakara II. při osídlování a opevňování pohraničí od západu. Energický král podnítil budování husté sítě více než padesáti měst, jejich výstavbě dodal potřebnou dynamiku a české krajině i městským sídlům vtiskl nezaměnitelnou podobu. 

Český Krumlov, Česká republika, 2012

Název Krumlov dostalo město podle německého Krumme Aue neboli „křivý luh“, a to díky esovitým zákrutům řeky Vltavy, mezi nimiž se na obou březích rozkládá. Ve starých listinách je toto město vůbec poprvé zmiňováno v roce 1253 jako Chrumbenowe, latinsky pak Crumlovia nebo Crumlovium. Přídomek Český se ke jménu města začal připojovat roku 1439. V roce 1963 se Český Krumlov stal městskou památkovou rezervací a od roku 1992 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. 

Roussillon, Francie, 2017 

Na jihu Francie, schována v údolí mezi pohořím Luberon a Vaucluse, leží jedna z nejkrásnějších vesnic země galského kohouta. Spočívá na ložisku narudlého okru, půda tu hraje 17 barevnými odstíny - od béžové, žluté, oranžové přes červenou, temně rudou až po fialovou. Okr se tu těžil ve velkém a z Marseille vyvážel do celého světa, ještě v roce 1929 ho odplulo na 40.000 tun. Místní začali tímto barvivem natírat stěny svých domů, z vesnice vznikla pohádkově barevná provensálská osada, ve které nalezli zalíbení mnozí francouzští umělci, třeba Jean Cocteau nebo Jean Carzou.

Český Krumlov, Česká republika, 2012

Roku 1719 přešlo Krumlovské vévodství do vlastnictví rodu Schwarzenbergů. Ti z Krumlova potřetí v celé jeho dlouhé historii učinili hlavní sídelní město. Zasloužili se o velkolepý zemědělský, lesnický a hospodářský rozvoj regionu spolu s přilehlou Šumavou. Zprovozněním tzv. Schwarzenberského plavebního kanálu dokázali zásobovat kvalitním dřevem zdejších lesů hlavní sídla monarchie - Prahu i Vídeň.

Český Krumlov, Česká republika, 2012

Vilém, nejslavnější z Rožmberků, český místokrál, pozvedl krumlovské sídlo na úroveň evropských dvorů. Za jeho panování byla městu vtištěna současná renesanční podoba, působili zde vybraní italští umělci i nejlepší alchymisté své doby. Celé dominium po něm zdědil jeho bratr Petr Vok z Rožmberka, ten jej však záhy musel prodat. Do dějin Krumlova vstoupil ještě jednou a naposledy - to když jej dobyla pasovská vojska a Petr, aby město uchránil, pasovské vyplatil. Tímto šlechetným odkazem navždy ukončil éru Rožmberků na krumlovském panství.

Český Krumlov, Česká republika, 2012

Město, jeho uličky s pohádkovými domy a malými kvartýry v nich jsou dodnes opředeny pověstmi. Ta nejznámější je o dobrodějce Annabelle, krumlovské vědmě a léčitelce. Její světnicí s ohništěm uprostřed prošlo mnoho lidí z blízka i daleka, každému dobrému člověku prý pomohla od potíží. Stejně tak jako se zjevila, z města záhadně zmizela, nikdo pořádně neví jak - a jak jinak, i o tom koluje řada pověstí. Dlouho tam po ní zbyla jen světnice i s ohništěm, zničena byla až po 2. světové válce, kdy se celý dům přestavěl.   

Reportáž: Kavárny

Kavárny, oázy klidu, odpočinku a rozjímání, ale i centra kulturního života. Místa, kde se scházeli intelektuálové, básníci, spisovatelé, bohémové a jiná elita. Společenský život dostal novou podobu.

Reportáž: Paláce

Paláce - velkolepá sídla, obytné části hradů, zámků, reprezentačních městských obydlí, ve kterých šlechta trávila zimu. Později se staly významnými, architektonicky pozoruhodnými budovami ve městě.

Reportáž: Památníky

Památníky a stély nad zemí, tichá kamenná svědectví s vytesanými nápisy o tom, že tu někdo před námi byl a jednou, že jsme tu byli i my. Připomínají nejen to, že jsme tu byli, ale i jací jsme byli.