Chodba starého pivovaru, Český Krumlov, 2015

Kolik kroků za celá staletí unesly sešlapané dlaždice chodby a kolik lidí tu kdy bralo za kliku? 

Základy zdejšího města byly položeny Pány z Krumlova ve 13. století, od té doby se s městem a jeho obyvateli jak zlatý pramínek vine i tradice zdejšího pivovarnictví. 

Nejvíce mu přáli Rožmberkové včele s Vilémem, roku 1561 sem slavný jihočeský rybníkář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan svedl znamenitou vodu, jejíž pramen využívá pivovar dodnes.

Klášter Vézelay, Burgundsko, Francie, 2017

Mezi úrodnými burgundskými vinicemi, žlutokvětými slunečnicovými poli, senem provoněnými lukami, v malé opevněné vesničce tichý, stinný svatostánek, kterým procházely dějiny Evropy.

Díky domnělým ostatkům sv. Máří Magdalény se toto původně benediktinské opatství stalo hojně navštěvovaným poutním místem, žehnalo se zde druhé a roku 1190 při setkání dvou králů, anglického Richarda Lví Srdce a francouzského Filipa Augusta, i třetí křížové výpravě. Události se daly do pohybu. 

Múzeum liptovskej dediny, Slovenská republika, 2016 

Za sluncem vypálenými skleněnými tabulkami okna štiplavý mráz a závěje nasypaného sněhu, meluzína, co s hvízdáním poletuje po strništích, studený déšť a vlezlé plískanice, květy obsypaná jabloň, letní výheň či podzimní listí s větrem pod kabát, letící čas...

Co na tom, že světnice uvnitř je malá a skromná. Je tu postel, židle a stůl, sucho a klid.

A z tepla odsud se hezky kouká na ten svět venku. Je tu doma.  

Múzeum oravskej dediny, Slovenská republika, 2016

Jak dobré úmysly čistě prostřený stůl. Ze staré lípy, co se po staletích košatila před chalupou a chladila ji svým stínem, pečlivě vykrajované lžíce. Dokola opřené o společnou mísu z pálené hlíny. Každému jedna.

Kolem stolu, uprostřed rodiny, mezi svými. Jeden jako druhý a přitom každý sám sebou. Ticho a bezpečí domovů, čas a pospolitost svádící ke klidu a přemýšlení. A vyprávění.

A k přenášení věčných moudrostí a pravd z pokolení na pokolení.  

Národopisná expozícia v prírode Svidník, Slovenská republika, 2016

Překročit práh do světnice rodného stavení jako překročit práh dvou světů. Toho venku a toho našeho, uvnitř. Světa naší světnice i naší duše. Navečer - včera, dnes, stejně jako zítra, po staletích a tisíciletích každý den - projdeme nám známými dveřmi do svého malého království. A pocítíme štěstí.

Nakrojte chléb...

Doubrava, Česká republika, 2012 

Nebylo selského stavení, ve kterém by nestál žebřiňák. Sedláci jej zapřahali k těžké práci v zemědělství, proto musel být vyroben z houževnatého a vyzrálého jasanového, jilmového nebo javorového dřeva bez kazu. Paprsková loukoťová kola mu připravili koláři, po obvodu je opásali železnou obručí vykovanou v rozpálené kovářské výhni. Když byl žebřiňák hotov, vjeli s ním sedláci do rybníka na návsi, aby se ve vodě pořádně „zatáhl“. Kdykoli pak na něm vyjížděli branou ze svého rodného statku, slušelo se povstat a obřadně smeknout klobouk.

Okna u Doks, Česká republika, 2010 

Prastará ves Okna, založená roku 1367, leží mezi roklinatým Kokořínskem a prostornými lesy Máchova kraje. Vždy byla vsí zemědělskou a svými produkty zásobovala dvě nedaleká města - Doksy a Bělou. Zpočátku byla v držení pánů na Bezdězu, pak staletími procházela rukama Berků z Dubé i Valdštejnů. Své jméno dostala proto, že je odsud jak otevřenými okny krásně vidět nedaleký hrad Bezděz, vypínající se nad krajinu. 

Roku 1594 tu byl vyzdvižen zvon, který z kostelní věže odbíjí čas dodnes.

Limousin, Francie, 2017 

Které místo je to pravé? 

Možná v tichu zelených údolí, s rozlehlými pastvinami, roztroušenými stády krav a pár vesničkami na dosah. A s tím, co příroda dá. 

Spisovatel Antoine Blondin říkal: „V Limousin nemáme kaviár, zato máme kaštany“. Jejich žlutavá dužnina odedávna povznášela chuť zdejší kuchyně a spolu s aromatickými hřiby okolních lesů, jablky a ořechy, malinami či šťavnatým hovězím s jak duše čistým cidre podtrhují starobylé kouzlo kraje Limousin. 

Teď už jen sejít pár schodů do stínu a začít psát poezii.

Provence, Francie, 2017

Polední Slunce vypaluje krajinu Provence svými paprsky, teplo sálá ze stěn domů i ochozené dlažby úzkých uliček. Úlevný stín poskytují jen vzrostlé platany na hlavní boulevard. Je čas na siestu. Vychlazená limonáda z levandulí zdejších polí s limetkou a kostkami ledu i chvíle klidu v zahradní kavárně vracejí sílu do života. Lehký vánek sem přináší kouzlo dávných dějin - starověkých Keltů, Řeků a Římanů za dob císařů Augusta i Julia Caesara.

Starý rybářský domek, Enkhuizen, Holandsko, 2008

Rybářské sítě venku usychají, sem tam z nich ještě odkapává slaná mořská voda. Chechtaví racci už odlétli jinam. Dnes zůstaly prázdné, nechytila se do nich žádná ryba. Nebude co k večeři a co prodat na trhu. Rodina sedí u prázdného nádobí, lampa nad stolem nemůže dlouho svítit, petrolej je drahý. Slunce zapadá za obzor, musí se jít do postelí a vše rychle zaspat.

A zítra to zkusit znovu.

Honfleur, Francie, 2012

Honfleur, malebný přístav s námořnickou tradicí starou přes tisíc let. Roku 1608 odtud vyplul Samuel de Champlain, svou plavbu završil založením kanadského Quebeku. Roku 1681 od zdejších břehů odrazil Cavelier de la Salle, a po přeplutí Atlantského oceánu dosáhl ústí řeky Mississippi. Na počest krále Ludvíka XIV. tuto oblast nazval Louisiana.

Magicky přitažlivé místo v kraji Calvados s jeho věhlasnou jablečnou pálenkou, vzdálené od Paříže jen dvě stě kilometrů, odjakživa vábilo umělce. V 19. století se stalo působištěm předních francouzských impresionistů.

Giverny, Francie, 2012

Malá vesnička mezi Paříží a Rouenem, se skromným přízemním domkem obklopeným zahradami. Nejeden by ji minul. Květy v nich se mění podle ročních období - celé jaro je barví cibulovité narcisy, tulipány a kosatce, do začátku léta zakvétají rudé vlčí máky a lilie, následované řeřichami, smyslnými růžemi a hrachory, vlahé září vítají jiřiny a žlutě rozzářené slunečnice.

Byla domovem i uměleckým působištěm jednoho z nejvěhlasnějších francouzských impresionistů Claude Moneta. V přístavku měl svůj leknínový ateliér, ve kterém na rozměrná plátna namaloval své nejlepší Nymphéas.

„Pane Monete, odhrňte tu záclonu, aby bylo vidět do zahrady, a začněte malovat. Prosím...“

Giverny, zahrada malíře Claude Moneta, Francie, 2012

Voda v řece tiše odtéká, zpomalit ani zadržet se nedá, s ní plyne i čas. Kalný proud odnáší spadané lístky květů ze zahrad, smutná vrba se zhlíží ve slábnoucím lesku hladiny. Přitáhnout ke břehu se dá jen loďka a z té řeky času alespoň na chvíli vystoupit.

A nechat ji plynout dál až za obzor, do světa milosrdného zapomnění.

Giethoorn, Holandsko, 2018 

Ode všeho vzdálený, stěží skutečný, a přitom tak mírumilovný. Když sem má pošťák doručit psaní, cestuje puntem, místní lodičkou. Sousedé to k sobě mají po kousku trávy nebo přes malý dřevěný mostík. Do ticha pohádkové kulisy jen tu a tam zašveholí vodní ptáci. Giethoorn. Malá vesnička, původně osada těžařů rašeliny, zapomenutá v kraji rozsáhlých jezer, rákosových porostů a sítě vodních kanálů. A v čase. 

Nizozemské kouzlo je tak prosté. 

Sarlat-la-Canéda, Francie, 2017

Sarlat-la-Canéda je hlavním městem přírodní oblasti Périgord Noir ve střední Francii, která je díky svému bohatství celkem 175 pravěkých nalezišť nazývána „kolébkou lidstva“. Štědrý kraj Périgord, který si za svůj vybrali už naši předkové, poskytuje rozmanité plody země - lanýže, houby, med, zeleninu a ovoce, paštiky z husích jater, červená i bílá vína - které se tu podle ročních období nabízejí na trzích v kulise středověkých kamenných domů.  

Reportáž: Střechy

Mít střechu nad hlavou znamenalo být chráněn před nepříznivým počasím a nebezpečím, mít soukromí a dobrý pocit. Jako terasy k odpočinku nebo okrasné zahrady se střechy využívaly už ve starověku.

Reportáž: Zahrady

Zahrady - zdroje obživy i oázy klidu, výraz blahobytu a reprezentace. Měly návštěvníky oslnit, probouzet v nich pocity, vyvolávat sentiment, radost i sladkobolný smutek. A dělat lidi lepšími.

Reportáž: Ulice a náměstí

Charakter místa, ve kterém žijeme, citelně působí na projevy našeho chování, zdraví, kvalitu života a radost z něj. Poskytuje nám čas a dodává energii, pro přítomnost i budoucnost tak důležité.